Albert Kubišta
Přestože sám rozhodně nekuřákem nejsem, uvítal jsem debatu o regulaci kouření v restauracích. Opravdu není nic příjemného, když si chcete vychutnat dobré jídlo a do toho musíte bojovat s všudypřítomným pachem cigaretového kouře. Představa, že budou jasně definovány podmínky pro kuřácké a nekuřácké restaurace, mi připadala smysluplná. Majitel si prostě řekne, jestli bude jeho lokál kuřácký nebo nekuřácký podle toho, co preferuje, a zákazníci se stejně tak rozhodnou, zda do zmíněného podniku jít, či nejít.
Pak se ovšem debata o tomto zákonu zvrhla v rozvášněný boj dvou táborů, a to příznivců totálního zákazu kouření a těch druhých, kteří byli všichni automaticky považováni za netolerantní a bezohledné kuřáky. Debatu jsem sledoval trochu překvapeně: přece by mne nenapadlo zapálit si vedle malého dítěte, ale taky předpokládám, že když si jde někdo kazit zdraví do nočního baru, s trochou kouře musí počítat. Nicméně protikuřácký zákon byl schválen ve své nejpřísnější podobě. Výsledkem je naprostý zákaz kouření nařízený seshora. Majitel nemá možnost vybrat si, jak to v jeho podniku, za který je zodpovědný a za který platí daně, bude. Nakukuji do malých hospůdek a barů v centru Prahy, kde místní osazenstvo prořídlo, a stále čekám, kdy se v těchto zašlých lokálech objeví rodiny s dětmi a příznivci zdravého životního stylu. Nejdou, zato před mnoha podniky stojí věnce hostů, kteří procházejí sem a tam, aby spojili drink uvnitř a cigaretu venku.
Dalším podle mne negativním dopadem tohoto zákona je okamžitá (a někdy snad i pochopitelná) snaha ho nějak obejít či obcházet. Právní vědomí v této zemi není nijak zvlášť silné a vytvoření zákona, který vyvolává okamžitou potřebu ho porušovat, není úplně šťastným krokem. Jestli zavedení zákona v této podobě přineslo víc lepších věcí než potíží, ukáže přicházející zima. Rozhodně by si však nějaké změkčení zasloužil, a to tak, aby zdravý rozum nepřišel zkrátka.
