Jana Cagašová
Půl století v dějinách z pohledu života jednoho člověka je období dlouhé, z pohledu
vývoje lidských ctností a hodnot může jít o období krátké, zvlášť pokud se jedná o
vnímání odvahy a hrdinství. Před 50 lety „Byl hrozný tento stát, když musel jsi se
dívat, jak zakázali psát a zakázali zpívat, a bylo jim to málo, poručili dětem modlit se,
jak si přálo veličenstvo Kat“. A odvahu vzdorovat našli mnozí. Často zaplatili vysokou
cenu, ale pro myšlenku svobody se nezdráhali trpět. Ti, co emigrovali, museli zaplatit
ztrátou kontaktu se svou rodinou a blízkými.
„V ruině fasád, skrytých za lešení, zestárlí mladí za kvartýr a stravu, vlečem se
časem, zpola udušeni v tekutých píscích gubernijních mravů.“ A tak šel čas. „V městě
je řád a pro každého práce, buď ještě rád, když huba voněmí, může tě hřát, že nejsi
na voprátce nebo že neležíš pár inchů pod zemí.“ Naše země přišla emigrací i
represemi o významné osobnosti. Rok 1989 nám přinesl vytouženou svobodu, ale
bylo mezi lidmi málo těch, kteří dokázali předat odvahu k obraně získané svobody
dál. S postupujícím časem se ukazuje, že ne každý po ní toužil tak, aby byl ochoten
pro ni obětovat kus svého pohodlí. Málo slyšíme: „Děkuji, děkuji za nezdar, jenž
naučí mne píli, bych mohl, bych mohl přinést dar, byť nezbývalo síly…“ V roce 2018
jsme si pro naši zemi zvolili cestu bez odvahy a hrdinů. „Krok sun krok, v řadách
jdem pro pokrok.“ Utilitární přínos se staví na piedestal a salámovou metodou (ještě k
tomu salámem s minimálním obsahem masa) otupujeme naše svědomí. „Zapřeme
poprvé – ruce se dosud chvějí, zapřeme podruhé, chválíce beznaději, potřetí
zapíráme už jen tak, ze zvyku, a slzy polykáme, pláč místo výkřiku.“ Přichází doba
nejistých jistot výměnou za svobodu. „Je jaro, větry vanou od jihu do cely, sbohem či
na shledanou, obecné veselí, jsou stromy plné mízy a někdo jiný sklízí to, co jsme
zaseli.“
V příspěvku jsou použity citace z písní Karla Kryla.
