Pod pojmem „veřejný prostor“ si každý představíme něco jiného, ale asi se většinově shodneme na tom, že veřejný prostor jsou místa, kde se lidé scházejí a „něco se tam děje“. V lepších časech je to kultura, v těch horších i politika.
Je to „špetka neděle do všedního dne“.
Hlavní role kultury ve veřejném prostoru je podle mne vcelku jasná – zastavit nás a upozornit, že kultura je – stojíme-li o to – všudypřítomná. Ať je to pouliční muzikant hrající třeba na saxofon, nebo to může být letní kino vzniklé pro potěšení provozovatele i diváků a nebo neobvyklá socha, která nás ráno překvapí na křižovatce, přes kterou přecházíte každý den cestou do práce. Kultura ve veřejném prostoru je prostě „špetka neděle do všedního dne“.
Na druhou stranu se z pojmu „kultura ve veřejném prostoru“ nesmí stát zaklínadlo, které pod sebe skryje jakoukoli aktivitu, která probíhá na ulicích, náměstích, nebo v parcích. Hlasitá a agresivní hudba vyvolá zase agresivitu a budete-li cestou kamkoli zakopávat o sochy na každém rohu, stanou se z nich otravné překážky.
Hudba, obrazy, divadlo nebo tanec už dávno nepatří do uzavřených prostor, galerií nebo divadel a je to tak dobře, ale stejně tak musí veřejný prostor zůstat i místem pro běžný život. Nejvíc se bojím toho, aby potřeba čím dál většího počtu akcí ve veřejném prostoru nevedla k tomu, že je část obyvatel začne prostě odmítat.
Role kultury ve veřejném prostoru je upozorňovat na sebe, zneklidňovat vás, nutit nás o ní přemýšlet, ale ne za cenu toho, že nám ji tlak jejích tvůrců otráví a znechutí. Za to kultura, věřte mi, nemůže, ta je v tom nevinně.
