Novinky z radnice

Zapomínání

Martin Víšek

Zapomínat je prý přirozené…

Rádi zapomínáme na nepříjemné události, občas zapomínáme dorazit na schůzku, výjimečně zapomeneme na narozeniny partnera či partnerky. A často zapomínáme na svou vlastní historii. Současný premiér ČR Andrej Babiš s chutí zapomíná na vše, co řekl včera. Současný prezident ČR Miloš Zeman by nejradši zapomněl na to, že k nám v srpnu roku 1968 vtrhla vojska Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem a okupovala nás více než 20 let! Jeho předchůdce Václav Klaus zcela jistě již zapomněl, že 30. 4. 2004 ve svém projevu označil vstup naší republiky do Evropské unie za jednu z nejvýznamnějších událostí celé tisícileté existence českého státu. Věřím, že pan prezident Václav Havel nikdy nezapomněl, že Charta 77 (občanská iniciativa vzniklá na protest proti nedodržování základních lidských práv a svobod v totalitním Československu) byla sepsána na území Prahy 2 – v tehdejším bytě prvního pražského primátora po revolučním listopadu 1989 pana Jaroslava Kořána v Tyršově ulici č. 9.

Jsem rád, že i já jsem se jako místostarosta Prahy 2 mohl v uplynulých letech podílet na tom, že naše městská část Praha 2 je velmi aktivní v připomínání si důležitých historických událostí i osobností. A že Praha 2 má na co vzpomínat a má na co být hrdá. Vědomí naší historie, vědomí, že tu někdo byl před námi a že navazujeme na činy našich předků, je třeba si neustále připomínat. Protože ať chceme či nechceme, zapomínáme. A tak jsme si v minulých letech připomněli význam Karla IV., zakladatele Nového Města, vzpomínáme na oběti tragického omylu spojeneckých vojsk při únorovém náletu v roce 1945, jejichž životy připomíná pamětní deska na budově nemocnice na Karlově náměstí, a v neposlední řadě si pravidelně připomínáme hrdinný boj československých parašutistů v kryptě cyrilometodějského kostela.

Praha 2 má mnoho slavných rodáků, připomínaných i těch, na jejichž jména se pozapomnělo. Mimochodem, víte, že jedním z nejúspěšnějších starostů Královských Vinohrad byl v letech 1895–1911 pan Josef Víšek?

Je málo těch, kteří dokážou předat odvahu k obraně svobody dál

Jana Cagašová

Půl století v dějinách z pohledu života jednoho člověka je období dlouhé, z pohledu
vývoje lidských ctností a hodnot může jít o období krátké, zvlášť pokud se jedná o
vnímání odvahy a hrdinství. Před 50 lety „Byl hrozný tento stát, když musel jsi se
dívat, jak zakázali psát a zakázali zpívat, a bylo jim to málo, poručili dětem modlit se,
jak si přálo veličenstvo Kat“. A odvahu vzdorovat našli mnozí. Často zaplatili vysokou
cenu, ale pro myšlenku svobody se nezdráhali trpět. Ti, co emigrovali, museli zaplatit
ztrátou kontaktu se svou rodinou a blízkými.

„V ruině fasád, skrytých za lešení, zestárlí mladí za kvartýr a stravu, vlečem se
časem, zpola udušeni v tekutých píscích gubernijních mravů.“ A tak šel čas. „V městě
je řád a pro každého práce, buď ještě rád, když huba voněmí, může tě hřát, že nejsi
na voprátce nebo že neležíš pár inchů pod zemí.“ Naše země přišla emigrací i
represemi o významné osobnosti. Rok 1989 nám přinesl vytouženou svobodu, ale
bylo mezi lidmi málo těch, kteří dokázali předat odvahu k obraně získané svobody
dál. S postupujícím časem se ukazuje, že ne každý po ní toužil tak, aby byl ochoten
pro ni obětovat kus svého pohodlí. Málo slyšíme: „Děkuji, děkuji za nezdar, jenž
naučí mne píli, bych mohl, bych mohl přinést dar, byť nezbývalo síly…“ V roce 2018
jsme si pro naši zemi zvolili cestu bez odvahy a hrdinů. „Krok sun krok, v řadách
jdem pro pokrok.“ Utilitární přínos se staví na piedestal a salámovou metodou (ještě k
tomu salámem s minimálním obsahem masa) otupujeme naše svědomí. „Zapřeme
poprvé – ruce se dosud chvějí, zapřeme podruhé, chválíce beznaději, potřetí
zapíráme už jen tak, ze zvyku, a slzy polykáme, pláč místo výkřiku.“ Přichází doba
nejistých jistot výměnou za svobodu. „Je jaro, větry vanou od jihu do cely, sbohem či
na shledanou, obecné veselí, jsou stromy plné mízy a někdo jiný sklízí to, co jsme
zaseli.“

V příspěvku jsou použity citace z písní Karla Kryla.

Bezpečné léto na Praze 2

Martin Víšek

Léto opět vtrhlo do Prahy dříve, než by mu dle kalendáře náleželo. A příchod to byl vskutku impozantní, ostatně tak, jak jsme si na to už v minulých letech téměř zvykli. Horký vzduch se tetelil nad rozpálenou dlažbou a téměř se nepohnul… Nicméně nyní již nastaly prázdniny, dětem skončila škola, Pražané vyrážejí na zasloužený odpočinek a i Praha 2 pomalu mění svůj charakter do prázdninového klidu. V ulicích vídáme méně aut, zahrádky restaurací lákají k posezení, naše krásné parky zvou k procházkám, návštěvám koncertů, odpočinku, ale třeba i sportování – jednám nyní o pokračování úspěšného venkovního cvičení v Riegrových sadech (běh, intervalové tréninky, jóga) tak, aby fungovalo i během letních měsíců pro ty z Vás, kterým povinnosti nedovolí trávit léto mimo Prahu a rádi by udělali něco pro své zdraví.

Prázdniny s sebou ale přináší i větší množství turistů a návštěvníků naší městské části. A tak je stále třeba dbát i na to, aby se zde všichni cítili bezpečně. Proto jsem spolu s vedením Policie ČR a Městské policie diskutoval o zajištění právě prázdninového provozu. Během posledním jednání zastupitelstva městské části Praha 2 jsem předkládal ke schválení mimo jiné i závěrečnou zprávu o bezpečnosti na našem území vypracovanou Policií ČR. Jsem rád, že Praha 2 stále patří mezi nejbezpečnější části hlavního města s nejvyšším poklesem kriminality. Je to zejména díky perfektní spolupráci naší radnice jak s Městskou policií, tak i Policií ČR. Zvýšený dohled proto musí být věnován místům, jako je např. oblíbená Náplavka Rašínova nábřeží, kde je zejména v letních měsících obrovské množství návštěvníků. Věřím, že po dokončení rekonstrukce, která nyní probíhá, budou dle slibu magistrátu upřednostněny i jiné aktivity, než pouhopouhé nálevny, jako tomu bylo donedávna a toto místo se stane opět oblíbenou lokalitou pro všechny z nás.

Vážení čtenáři, přeji vám všem krásné, klidné a bezpečné léto.

Novoměstská radnice je pýchou Prahy 2

Jana Cagašová

Novoměstská radnice se v posledních letech výrazně proměnila a stala se místem, které umně kombinuje původní a moderní, skladbou svého programu je otevřena dříve i později narozeným a je pěkným důkazem toho, jak lze ze středověké památky uprostřed metropole udělat místo setkávání všech generací, místních i cizinců přicházejících ať již za klasickou či moderní hudbou, výtvarným uměním, gastronomickými akcemi, výstavami nebo jen tak posedět u kávy na nádvoří.

Již druhé volební období, tedy osmým rokem, jsem členkou Kulturní komise Rady městské části Praha 2, která se pravidelně zabývá i programovou skladbou Novoměstské radnice. Na počátku mého působení v této komisi byla Novoměstská radnice považována za jakousi věž na okraji Karlova náměstí, o které jen ti dobře informovaní tušili, že lze vystoupat po schodech až na její vrchol a že poskytuje zcela ojedinělé výhledy na Prahu. Nabídka kulturních akcí byla též značně omezena a málokdo si našel cestu na nádvoří, kde ještě před pár lety sídlila kavárna jako z dob minulého režimu nabízející chlebíčky a kávu s plastovými lžičkami.

V roce 2013 došlo k výměně ředitele Novoměstské radnice, jež je příspěvkovou organizací Městské části Praha 2, a nabídka kulturních akcí se výrazně zpestřila, budova se otevřela širší veřejnosti, došlo k výměně provozovatele kavárny, která se stala velmi atraktivním místem pro posezení s přáteli či obchodní schůzky a zařadila se mezi nejvíce „trendy“ podniky na pražské kavárenské mapě. Velký sál v horním patře byl v posledních letech svědkem vystoupení umělců patřících ke světové špičce ve svém oboru, jako např. jazzový muzikant Georg Mraz, hobojista Vilém Veverka nebo vycházející operní hvězda Petr Nekoranec. V Galerii v přízemí vystavují svá díla jak lokální umělci tak světově uznávané osobnosti. Členité prostory radnice umožňují pořádat zajímavé typy akcí od fashion marketů, přes food festivaly, degustace, až po oblíbený veletrh starožitností Antique či výstavu nožů. Zároveň ale slouží Novoměstská radnice i občanům Prahy 2. Konají se zde vítání občánků či svatby a radnice městské části zde nachází reprezentativní prostory pro konání vlastních akcí. A právě toto rozkročení od lokální až do celopražské kulturní sféry dělá z Novoměstské radnice unikátní místo na mapě Prahy.