První pražská defenestrace na Novoměstské radnici

Koncem července to bude 600 let od první pražské defenestrace.

Na její připomínku bude 30. července na Karlově náměstí a u Novoměstské radnice probíhat bohatý program připomínající dobové události. A navíc bude Novoměstská radnice po celý den zpřístupněna zdarma.

V tomto týdnu také bude probíhat řada dalších doprovodných akcí, můžete se těšit například na:

Tematické komentované prohlídky radnice:
– 27. července / 15 – 17 hod
– 31. července / 19 – 21 hod

Během komentované prohlídky se podíváte i do míst, které nejsou veřejnosti běžně přístupné, nahlédnete i do prostoru bývalé šatlavy a Velkého sálu, z jehož oken byli kdysi konšelé svrženi.

Večerní promítání filmu Jan Žižka (Otakar Vávra, 1955) pod širým nebem na nádvoří.
31. července / začátek ve 21:15 hod

Více naleznete v přiloženém letáku a na stránkách Novoměstské radnice.

Glosa Alberta Kubišty – Jakou roli má mít kultura ve veřejném prostoru?

Pod pojmem „veřejný prostor“ si každý představíme něco jiného, ale asi se většinově shodneme na tom, že veřejný prostor jsou místa, kde se lidé scházejí a „něco se tam děje“. V lepších časech je to kultura, v těch horších i politika.

Je to „špetka neděle do všedního dne“.

Hlavní role kultury ve veřejném prostoru je podle mne vcelku jasná – zastavit nás a upozornit, že kultura je – stojíme-li o to – všudypřítomná. Ať je to pouliční muzikant hrající třeba na saxofon, nebo to může být letní kino vzniklé pro potěšení provozovatele i diváků a nebo neobvyklá socha, která nás ráno překvapí na křižovatce, přes kterou přecházíte každý den cestou do práce. Kultura ve veřejném prostoru je prostě „špetka neděle do všedního dne“.

Na druhou stranu se z pojmu „kultura ve veřejném prostoru“ nesmí stát zaklínadlo, které pod sebe skryje jakoukoli aktivitu, která probíhá na ulicích, náměstích, nebo v parcích. Hlasitá a agresivní hudba vyvolá zase agresivitu a budete-li cestou kamkoli zakopávat o sochy na každém rohu, stanou se z nich otravné překážky.

Hudba, obrazy, divadlo nebo tanec už dávno nepatří do uzavřených prostor, galerií nebo divadel a je to tak dobře, ale stejně tak musí veřejný prostor zůstat i místem pro běžný život. Nejvíc se bojím toho, aby potřeba čím dál většího počtu akcí ve veřejném prostoru nevedla k tomu, že je část obyvatel začne prostě odmítat.

Role kultury ve veřejném prostoru je upozorňovat na sebe, zneklidňovat vás, nutit nás o ní přemýšlet, ale ne za cenu toho, že nám ji tlak jejích tvůrců otráví a znechutí. Za to kultura, věřte mi, nemůže, ta je v tom nevinně.

Glosa Michala Zuny – Sdílená doprava ano, ne všechna řešení jsou dobrá

Systém sdílené dopravy, ať už se jedná o automobily nebo jednostopá vozítka, je ve své podstatě dobrou myšlenkou. Lidem umožňuje pohyb po městě individuálně bez nutnosti vlastnit dopravní prostředek.

Aby tento dopravní systém dobře fungoval, je však třeba vždy nastavit pravidla pro provoz. V případě automobilů nyní provozovatel využívá možnosti parkovat zdarma v modrých zónách pro elektromobily. S ohledem na množství provozovaných elektromobilů v Praze 2 tento systém zatím funguje bez větších problémů. Ty však mohou nastat s příchodem dalších a tlakem na potřebná parkovací stání.

Sdílená doprava je dobrou myšlenkou, pokud jsou správně nastavena pravidla.

Zcela opačná situace je však u malých dopravních prostředků, jako jsou koloběžky nebo elektrokola. Neuváženým rozhodnutím dřívějšího vedení magistrátu bylo umožněno provozovatelům využívat celé území Prahy pro provoz těchto prostředků bez jakýchkoliv pravidel a poplatků za „parkování“. Toto způsobuje hned dvě zásadní komplikace. Nerovnost podnikání půjčoven kol a koloběžek s kamenným výdejním místem, které platí nejen za pronájem, ale i za umístění reklamního poutače na chodníku.

Provozovatel „online“ půjčovny si však může svých několik stovek koloběžek nechat volně stát na chodnících zdarma. Proč? Druhou komplikací jsou potíže, které přináší tento provoz bez pravidel. Odložení koloběžky před vaším vchodem. U stěny domu, kde je neočekávanou překážkou pro slabozraké, nebo uprostřed chodníku, kde překáží všem.

Řešení tedy vidím v tom, aby magistrát nastavil podmínky provozu na celém území Prahy, a to za oboustranně výhodných podmínek pro město i provozovatele.

Tato glosa vyšla v novinách MČ Praha 2, č. 6.

Glosa Bedřišky Kotmelové – O přírodu je potřeba se starat

Sledovat, jakou váhu přikládá městská část zeleni, lze podle několika ukazatelů. Objektivním údajem jsou samozřejmě fi nanční částky v  rozpočtu městské části. Praha 2 do zeleně investuje, v  letošním roce cca 40 mil. Kč, je určena i  poměrně vysoká částka na běžnou údržbu (cca 70 mil. Kč).

Celá kapitola životního prostředí je 17,8 % rozpočtu Prahy 2, což si myslím je dostatečné s ohledem na ostatní kapitoly rozpočtu. Dalším objektivním ukazatelem je počet a rozloha zelených ploch a  parků (35 o  rozloze 58,8 ha), z  toho významných ploch zeleně s  intenzivní údržbou je 10, což je na rozlohou malou Prahu 2 opravdu dost. Parky nejsou úplně rovnoměrně rozložené, ale např. Vinohrady to kompenzují stromy v  ulicích. Další možnou kompenzací jsou tzv. „zelené střechy“, kdy i v Praze 2 jsou vhodné budovy, jak vyplynulo z analýzy, kterou zpracovala Datová platforma hl. m. Prahy (www.golemio.cz/cs/node/1443).

Praha 2 investuje do zeleně významnou část rozpočtu

Rozvoj této zeleně je však v počátcích a města zatím postupně sbírají zkušenosti, jaké jsou výhody a  nevýhody zelených střech. Také není úplně jasná finanční stránka založení a údržby této zeleně.

Ukazatelem, který je spíše subjektivní, je naše osobní vnímání zeleně v místě, kde žijeme nebo se pohybujeme. Tady bych si dovolila sklouznout do  polohy téměř naivní. Bydlím na  náměstí Míru a koncem každé zimy se těším, jak náměstí rozkvete, a jsem pokaždé zvědavá, jakým stylem bude ten který rok osázené.

A v Praze 2 je více takových krásných míst. Samozřejmě, že i v této oblasti lze leccos zlepšovat, ale vždy to musí být vyvážené vzhledem k ostatním oblastem života naší městské části.

Tato glosa vyšla v Novinách Prahy 2, č. 5 – 2019, str. 3