Glosa Tomáše Halvy – Dvojka vede nová starostka

Ve vedení městské části Praha 2 došlo po dlouhých 14 letech k významné změně. Janu Černochovou v polovině prosince loňského roku vystřidala v křesle starostky její stranická kolegyně Alexandra Udženija.

Co očekávat od nové starostky?

Upřímně řečeno, resp. napsáno: změna na pozici starostky při pokračování současné koalice se stejným programovým prohlášením rady městské části mě k dalekosáhlým úvahám nevede. Jakkoli je starosta, resp. starostka nejvyšším reprezentantem městské části, a tím pádem i reprezentantem nejviditelnějším, rada je kolektivní orgánem, který rozhoduje většinou hlasů. Současná starostka je členkou rady již řadou let, a tak je poměrně zřejmé, že bude chtít v činnosti současné rady pokračovat. Předpokládám, že nová starostka bude chtít pokračovat v projektech, které městská část naplánovala již v minulých letech, protože městská část je jako velký křižník a změna kurzu vyžaduje poměrně dlouhou dobu. Právě s ohledem na blížící se volby a nelehkou situací spojenou s pandemií Covid-19 očekávám od nové starostky jasná a srozumitelná rozhodnutí, která budou ku prospěchu obyvatel městské části a obyvatel Prahy vůbec. Zároveň žijeme v době, kdy nám vládnou sociální sítě, pocity převládají nad fakty a pro mnoho lidí je podstatnější, jak se věci jeví, než jaké ve skutečnosti jsou. Proto od nové starostky rovněž čekám schopnost spojovat všechny obyvatele městské části, kteří nejsou předsvědčeni, že cokoli se na radnici stane, je už předem automaticky špatně. Jsme ve volebním roce, což znamená, že nervozita a snaha získat politické body bude u všech stran, ať už v zastupitelstvu nebo mimo něj, stoupat. Bylo by velmi dobré, kdyby strany koalice i opozice vedly předvolební boj bez podpásových útoků a faulů.

Glosa Michala Zuny – Krásná místa na dvojce

Půvabu metropole si všimli v okolních státech. Zahraniční magazín Time Out vyhlásil Prahu jako nejkrásnější město na světě. Proto jsme se zeptali radního Michala Zuny na otázku „Která místa v Praze 2 považujete za nejkrásnější?“

Praha 2 – krásná jako celek

Praha 2 je krásná celá, neumím však říct, která část je nejhezčí. Tak jsem se zeptal přátel z TOP 09 Praha 2 a tady je výsledek. Praha 2 je často oázou klidu od rušného města. Nepochybně jí je i park Ztracenka, usazený ve svahu nad Albertovem, s fascinujícím výhledem na okolí kostela sv. Apolináře. Dalším TOP místem je také park Grébovka. Park plný zeleně a kultury, který ještě před 15 lety nevypadal jako nyní, je jako stvořený pro různé aktivity. Byla by však škoda uvést pouze parky či kavárny, důležité jsou i samotné ulice. A Lužická – sama o sobě už tak jedinečná svým charakterem – je nejen krásná, ale má zároveň i obrovský potenciál být v budoucnu ještě ikoničtější. U nás jsou nejen krásná místa přírodní, ale i kulturní. Stojíte-li za slunečného podzimního (nebo jarního) dne na terase před klášterem v Emauzích, otevře se před vámi neopakovatelná hra světel nad řekou a za vámi se tyčí klášter prastaré tradice. Skrytou perlou se dá považovat kostel sv. Ignáce. Jako jeden z mála v ČR zasvěcený tomuto světci, zvenku sevřený rušnou Ječnou ulicí, s krásným barokním interiérem byl svědkem historických událostí od 17. až do 20. st. Nakonec je nutno zmínit místo, kde se tyto dvě strany prolínají. A to v srdci Vinohrad, kam se jako tepny sbíhají ulice. Západy slunce za věžemi kostela sv. Ludmily, vonící šeříky na jaře, kvetoucí záhony v létě, vánoční trhy v zimě. A je jím náměstí Míru, krásné za každého počasí. Místa doporučili: Albert Kubišta, Tomáš Halva, Jana Totušková, Šárka Michková, Michal Orság a Jan Strnad.

Glosa Jany Totuškové – Participativní rozpočet

Participativní rozpočet dává možnost obyvatelům zasáhnout do toho, jak obec a její veřejné prostranství vypadá, popřípadě mají možnost navrhnout projekty, které jim v městské části chybí. Proto tento měsíc zněla otázka do diskuse „Jaké přínosy a jaká úskalí skýtá participativní rozpočet?“

Participativní rozpočet bude přínosem

Participativní rozpočet je téma, které se v politických debatách u nás objevuje již několik let a obvykle vytváří dva názorové tábory. A jak to již v poslední době bývá v téměř jakékoliv politické debatě, jsou tyto tábory vždy velmi vyhraněné, což je obvykle překážkou pro nalézání konsenzu. Obce v ČR, které tento nástroj užívají, uvolňují částky v řádech jednotek milionů. Obyvatelé jednotlivých čtvrtí, kteří vnímají v aždodenním životě nedostatky v infrastruktuře nebo možnosti zlepšení veřejného prostoru, které by jejich referenční skupině (senioři, rodiny s dětmi, hendikepovaní) zpříjemnily nebo ulehčily život, mohou cestou participativního rozpočtu podávat zcela konkrétní návrhy na zlepšení. V případě Prahy 2 to bude do výše 1,5 milionu na jeden projekt. Důvod, proč tato částka, ať již v Praze 2 nebo i v jiných obcích v ČR, není vyšší, odkazuje právě na možná úskalí participativního rozpočtu. Těmi jsou často nízká účast občanů při hlasování o těchto projektech, a tím jistý demokratický deficit takovéhoto hlasování. Z veřejně dostupných údajů obcí, které zavedly participativní rozpočet, lze vyčíst, že účast na těchto hlasováních je v řádech stovek občanů, což jsou jednotky procent všech obyvatel obce. Z toho plyne, že někteří občané nemusejí pozitivně vnímat přínos takto prohlasovaných projektů. Věřím ale, že v Praze 2 nepůjdeme cestou vyhrocené politické debaty a projekty v rámci participativního rozpočtu a odhlasované občany budou přínosem pro širokou skupinu obyvatel.

Glosa Heleny Bártové – Parky a zeleň Prahy 2

V letních měsících nabízejí parky osvěžení Pražanům, na území dvojky je řada zelených prostranství, která lákají veřejnost k odpočinku. V souvislosti s vyšší návštěvností během léta ale dochází také ke škodám na majetku a inventáři. Tento měsíc jsme odpovídali na otázku „Jak nejlépe zabránit škodám na zeleni a inventáři v parcích Prahy 2?“

Prevence, osvěta, dohled a fyzické zábrany

Praha 2 každoročně vynaloží nemalé finanční prostředky na nápravu škod působených jak ať již úmyslně či neúmyslně lidmi, tak zásahy přírody. Některým škodám lze těžko zabránit. Mezi takové řadíme poškození půdy a zeleně v parcích venčením psů, jež poškozuje kvalitu a úrodnost půdy a ztěžuje růst městské zeleně, popř. škody způsobené nadměrným suchem. Zabránění úmyslným škodám na zeleni a inventářích parků Prahy 2 představuje nelehký úkol. Mezi nástroje, se kterými již dnes městská část aktivně pracuje, patří edukace, osvěta a prevence. V rámci edukace je navázána spolupráce se školami na Praze 2. Jejím cílem je vzbudit v dětech zájem o prostředí, teré je obklopuje a vytvořit pozitivní vztah k přírodě. Hlavní město Praha pořádá navíc řadu ekologických výukových programů, které cílí na všechny věkové skupiny obyvatelstva. Tyto programy se též týkají prevence způsobených škod. Mezi další opatření, která Praha 2 aktivně využívá, patří fyzické zábrany chránící zeleň v parcích. Jedná se o plůtky, zábradlí a pletiva kolem kmínků stromů apod. Tato opatření nicméně spoléhají na respekt a dodržování pravidel ze strany obyvatel. Až v poslední řadě je možné využít prvků dohledu a represe, mezi které patří monitoring soukromými strážci a strážníky Městské policie. V případě vzniku škody je nezbytné spolupracovat jak s nimi, tak i s Policií ČR. Dohledání a potrestání pachatele má v komunitě odstrašující, a tedy preventivní roli.

Glosa Jana Strnada – Veřejný prostor

Jak má vypadat veřejný prostor městských částí? Co všechno do něj patří, jak by si občané přáli jej obohatit? To jsou otázky, které zajímají obyvatele všech věkových kategorií, Náš člen Jan Strnad proto glosoval na otázku „Jak hodnotíte stav a množství herních a sportovních prvků pro občany ve veřejném prostoru na území Prahy 2?“

Skvělá tour de prolejzačky

V Riegrových sadech U Draka jsme začínali. Dcera se tam učila jezdit před několika lety na skluzavce. Dřív než uměla pořádně chodit. Čtyři schůdky nahoru a dolů. Hlavně mě táto chytej! A koukej, jak už se teď nebojím na těch velkých. U Vodárny mi jako malá utíkala po obvodu věže. Tam je docela kumšt to dítě stíhat, ale zvládli jsme to. A je tam super houpačka. Taková ta velká pletená, do které si lehnete a necháte se kolébat a kolébat. Skákací duchna je spíše pro větší, ale když je tam prostor i pro menší, tak už se tam taky krásně vyblbla. V Grébovce chodíme na safari. Na modrý džíp na pružinách, kde je samozřejmě nejlepší jezdit na střeše (moje nervy). U Štiky je spousta písku a na přesýpacím stroji se dají hledat třeba valouny zlata. Nebo jenom sypat písek. Dokola a dokola třeba hodinu. V létě je tam chládek a stín, všechno je tam ze dřeva, tak to tolik nepálí, a nově je tam i mlžítko. A teď když jsem to prásknul, tak tam bude strašně plno. Na Slovenské už s pomocí proleze celý prolejzkový okruh (A ještě jednou! Ne, já nechci domů!). Akrobatka. Je tam i knihobudka, někdy tam musíme něco zanést, už si to slibujeme dlouho. Na Folimance jsou ty prolejzačky zase lanové. Je libo vystoupit 1., 2. nebo 3. skluzavkou? Všemi postupně a nejlíp 2x. Až se povede postavit, navzdory peticím za zachování vyšlapaného trávníku, nové hřiště na Folimance, tak budeme mít další zastávku se super vodními prvky. Už teď se těšíme. Takže za nás dobrý! Sportoviště zrecenzujeme až budou děti větší, ale co tak koukám, tak zklamané určitě nebudou.