Je snad v Praze nebezpečno?Nemyslíme si…

Tomáš Halva

Stává se, že u některých výroků poslanců kolikrát obracíme oči v sloup. A nad některými jsme přímo nuceni se pozastavit zapřemýšlet se.

Právě nad jedním z posledních výroků poslance Tomia Okamury (SPD) jsme se zapřemýšleli i my na Praze 2. Spíš než to jsme se poohlédli zpět za posledními čtyřmi lety, abychom si řekli, jak jsme si vedli. Konkrétně se bavíme o výroku, který pan poslanec řekl v rozhovoru pro portál Novinky.cz. V článku z 24. března 2018 „Okamura: V Praze se na ulici bojím“ se mimo jiné totiž vyjádřil, citujeme; „Jediné co mám je politický názor. A za něj je mi vyhrožováno likvidací, bojím se jít v Praze po ulici, abych nebyl fyzicky napaden!“ Právě nad tímto úsekem jsme se pozastavili. Proč? Myslíme si totiž, že se v Praze městským částem ve zvyšování bezpečnosti vesměs velmi dobře daří. Opíráme se nejen o naší praxi na Praze 2, ale i o výzkum který si dovolíme na následujících řádcích představit.

Již několikrát v řadě proběhla v Praze studie, která se zabývá pocitem bezpečí obyvatel hlavního města. Při poslední studii, která proběhla v roce 2015, se vyjádřilo v průměru 89 % obyvatel Prahy, že se cítí bezpečně. Oproti poslednímu měření tak průměrný pocit bezpečí občanů za celé hlavní město vzrostl z původních 78 % o 11 %. Průzkum probíhal ve všech městských částech a právě naše městská část se umístila v tomto výzkumu nadprůměrně – 92 % obyvatel městské části Praha 2 se vyjádřilo, že se cítí bezpečně.

Jsme rádi, že naše práce má výsledky a že se naprostá většina obyvatel Prahy 2 cítí bezpečně. Na otázku, co všechno pro bezpečí našich občanů děláme, odpovídal místostarosta MČ Prahy 2 pro oblast informatiky a bezpečnosti Martin Víšek (TOP 09) v rozhovoru do námi již jednou zmíněného článku na portále Pražskýpatriot.cz.

Jak to vidíme závěrem

Na závěr bychom tedy chtěli Tomio Okamura – SPD doporučit, aby si přečetl tento článek o tom, jak se občané v Praze cítí. Doufáme, že mu přinese při pohybu po Praze větší klid na duši a pokud ne, tak mu zajisté poradí, ve kterých městských částech se může cítit nejbezpečněji.

Sociální bytová politika Prahy 2 je efektivní i vstřícná k potřebným

Michael Grundler

Většina z asi 3500 obecních bytů je pronajata dlouholetým nájemcům, část je volných a další se průběžně uvolňují. Ty se následně pronajímají buď v rámci aukcí, nebo slouží pro potřeby sociální politiky městské části. Ta má umožňovat získání cenově dostupného bydlení občanům Prahy 2, kteří takovou pomoc potřebují a kteří by si jinak nemohli dovolit tu bydlet. Je zaměřena zejména na seniory, zdravotně postižené, sociálně potřebné a mladé rodiny. Jako dlouholetý člen bytové komise mohu konstatovat, že systém bytové politiky v Praze 2 funguje velmi dobře. Snahou komise i rady městské části je, aby schvalování žádostí o uzavření a prodloužení zvýhodněných nájemní smluv probíhalo co nejobjektivněji. Řídí se při tom Pravidly sociální bytové politiky, ale současně posuzují každý případ individuálně, protože sebelepší pravidla nedokážou zhodnotit všechny stránky každého konkrétního případu.

Určitý problém systému ale vidím v tom, že jako jedno z hlavních kritérií pravidel je limit pro maximální příjem žadatelů. Je to požadavek na jednu stranu logický, nicméně jeho striktní uplatňování může někdy působit až kontraproduktivně. Nemotivuje lidi k aktivitě, protože pokud by zvýšili svojí aktivní snahou své příjmy, ztratili by nárok na zvýhodněné bydlení. Zejména při hodnocení tohoto kritéria se proto snažím posoudit každou žádost v širších souvislostech, nepokládám například na jedné straně za správné zbavit nároku na byt matku samoživitelku, která si našla vedle zaměstnání další přivýdělek a překročila tak daný limit příjmu, nebo se naopak zasadím o to, aby zvýhodněný byt nezískal mladý zdravý člověk, který vykazuje v době minimální nezaměstnanosti zanedbatelný oficiální příjem a měl by tak nárok na zvýhodnění. I když se pokládám za výrazně pravicově smýšlejícího politika, tak přiměřenou, adresnou, rozumnou sociální bytovou politiku pokládám za jednu ze základních funkcí obce. Aby ji mohla MČ Praha 2 i do budoucna úspěšně realizovat, je třeba, aby si po ukončení prodeje domů, které byly již dříve zařazeny na seznam domů určených k prodeji, stávající bytový fond již trvale ponechala.

Schválení rozpočtu je důležité pro všechny

Radek Janda

Přemýšlel jsem nad tím, jak tuto otázku pojmout. Řečí čísel? Nebo květnatým popisem aspirací, které tento rozpočet má? Čísla rozpočtu lze ale nalézt na internetu a jejich rozboru – a to buď pozitivnímu, nebo zcela negativnímu – se budou bezpochyby věnovat kolegové z ostatních stran.

Během posledních let učinila městská část Praha 2 mnoho strukturálních kroků k tomu, aby zjednodušila a zefektivnila svůj provoz. Ať již dlouhodobou přípravou investic, založením správní firmy až po reflektování současné situace na trhu práce a zvýšení mezd zaměstnanců úřadu. Díky těmto krokům můžeme v roce 2018 napřít síly a prostředky tam, kde je potřeba. Do investic do vás, občanů a rezidentů Vinohrad, Podskalí, Nuslí… prostě krásné Prahy 2.

Městská část bude v roce 2018 investovat 35 % celkového rozpočtu do oprav škol, nemovitostí, jež vlastní, a parků. Jen pro představu: je to o 30 % (tj. o 60 milionů korun) více než v roce 2017. Bohužel se ale zároveň zvyšují náklady na provoz. Navyšování nákladů na provoz má dvojí důvod: jedním z nich je nárůst administrativy – stát a nefunkční a stagnující magistrát přesouvá stále více agendy na městské části, aniž by to bylo kompenzováno navýšením finančního příspěvku těmto MČ. Druhým důvodem je nárůst mzdových nákladů. Je nutno si uvědomit, že v současné době, kdy čelíme zoufalému nedostatku pracovníků, není práce ve veřejné správě úplně atraktivní. Aby městská část udržela schopné pracovníky, a tím i kvalitu a komfort služeb pro občany, navrhla mírné zvýšení mezd.

Na závěr bych rád uvedl poučku, podle které lze hodnotit, jak veřejné instituce čerpají peníze. Nazývá se 3E a říká se v ní, že při pohledu na vynaložené peníze se musí zvážit: Ekonomika nákladů, Efektivita nákladů a Výkonnost (Eficience). S přihlédnutím k tomu, jak se rozpočet pro rok 2018 promítne do života obyvatel Prahy 2, jsem přesvědčen o tom, že 3E tento rozpočet splní.

Parkuj v klidu – mimo Prahu!

Martin Víšek

To je zřejmě nové heslo hlavního města. Praha 2 měla do října minulého roku standardní modré zóny a dále oranžové a zelené pro nerezidenty. Vzhledem k tomu, že zejména během dne nebyly modré zóny obsazeny, navrhovali jsme zvýšení počtu smíšených zón (lepší možnosti parkování pro návštěvníky) s tím, že večer budou zóny opět primárně pro rezidenty. Neuspěli jsme.

Místo toho vznikly chaotické fialové zóny s nesmyslně nastavenou dobou platnosti (rezident zpravidla neřeší parkování přes den, ale právě večer, kdy se většina z nás vrací domů), zmizely papírové parkovací karty (nejjednodušší kontrola), objevilo se elektronické parkování včetně „nových“ parkovacích automatů (zvláštní, že si nevěděly poradit se skutečně novými a moderními platebními kartami), a zejména kontrolní vozidlo s kamerami s velmi diskutabilní úspěšností.

Městská část sama o sobě problém parkování nedokáže vyřešit, je zde nutná součinnost s Magistrátem hl. m. Prahy. Ovšem magistrát pod vedením paní Krnáčové (ANO) za přispění ČSSD a v rámci Trojkoalice zejména strany Zelených, nedokáže řešit prakticky žádný problém. Pražský okruh v nedohlednu, záchytná parkoviště skončila fiaskem (jaké překvapení, že řidiči chtějí parkovat zpravidla u stanic metra), o případných parkovacích domech ani nemluvě. Nikam se neinvestuje, prakticky se zastavila veškerá výstavba a místo toho, aby se tzv. koncept „Smart Cities“ realizoval především v dopravě a např. v parkování (celopražská aplikace na informování o volných parkovacích místech by se opravdu hodila), instaluje nám „magistrát“ tzv. chytré lavičky, chytré koše a kdoví, co ještě chytrého nás čeká…

Zdá se, že současná magistrátní koalice (ANO, ČSSD, Trojkoalice) se zřejmě rozhodla, že nám to žití v Praze řádně znepříjemní (poslední chaotické uzavírky lávek, mostů a výstupů z metra jsou toho názorným příkladem). A to ani nemluvím o téměř nenávisti Zelených k automobilům obecně.

Jak z toho ven? Prosím, mějme na paměti, proč k tomu dochází a kdo je toho příčinou. Za devět měsíců to můžeme změnit!

 

Zdary a nezdary roku 2017

Michael Grundler

Tak rozsáhlé téma se těžko může vtěsnat do předepsané délky tohoto příspěvku, proto se zmíním jenom o tom nejdůležitějším z oblasti, kterou mám jako radní na starost.

Za nejvýznamnější událost v tomto roce pokládám převzetí správy všech domů městské části, s výjimkou škol, nově založenou akciová společností Správa nemovitostí Praha 2, vlastněné 100% městskou částí. Převzetí tak rozsáhlé agendy jednou společností od pěti soukromých správních firem, které ji vykonávaly do té doby, byl, a dosud je, nesmírně náročný proces. Založení zcela nové společnosti, zahájení její činnosti a převzetí přes 4000 bytových a nebytových jednotek do správy se úspěšně podařilo. Samozřejmě nemůže být hned vše na 100%, vyskytly se i určité „porodní bolesti“ a je proto ještě co zlepšovat zejména v komunikaci s nájemci.

Dalším úspěšným projektem v oblasti správy majetku MČ Praha 2 bylo pokračování prodejů volných bytů v domech určených k prodeji formou aukce. Průběh aukcí a jejich výsledky jsou hodnoceny velmi pozitivně jak městskou částí a soutěžícími, tak veřejností. Byty byly vysoutěženy za poměrně vysoké ceny, svým rozsahem a významem jsou tyto aukce v současnosti v Praze výjimečné, zejména proto, že se v době, kdy většina vlastníků upřednostňuje elektronické aukce, jedná o fyzické aukce. Účastníci tuto formu vítají, protože není tak neosobní jako elektronická aukce, mají možnost si ještě před aukcí vyjasnit případné nejasnosti a mnozí mají i větší důvěru v takovouto formu transparentní soutěže.

Po celý rok také úspěšně pokračovaly aukce pronájmů volných bytů. Došlo k některým zlepšením pravidel pořádání těchto aukcí, které přispěly k lepší ochraně městské části jako pronajímatele před neplatiči. V oblasti správy majetku se dařilo i v dalších oblastech, např. se uskutečnila řada prodejů pozemků pod dříve prodanými domy, nebo se podařilo připravit některé důležité stavební projekty.

Určitý nedostatek vidím ale stále v technickém stavu mnohých našich nebytových prostor a nejsem zcela spokojen ani s rychlostí úprav uvolněných bytů. To jsou úkoly pro další období.