Glosa Alberta Kubišty – o odkazu Jana Palacha

V únorovém čísle radničních novin jsme měli k diskuzi téma: “Jak vnímáte odkaz Jana Palacha pro naši současnost a budoucnost?” Zpracování diskuzního příspěvku se ujal náš člen Albert Kubišta.

Čin Jana Palacha je zcela mimořádným úkazem v našich moderních dějinách. Nešlo o sebevraždu ale o oběť, která měla vyburcovat společnost. Tu společnost, která velmi rychle zapomněla na své ideály a která nejpozději v srpnu 1969 zjistila, že i její obdivovaní političtí vůdci nechají s nebývalou brutalitou rozehnat protestní demonstraci. Jan Palach nebyl melancholický snílek, ale tvrdá a neústupná povaha a byl si dobře vědom následku svého činu.

V čem by měl tedy spočívat odkaz Jana Palacha? V jeho v podstatě prostém a naléhavém poselství – neuhýbat zlu a nebýt k němu lhostejný. Je třeba si uvědomit, jak krátká doba může uplynout mezi nadšením společnosti pro změnu a ideály a jejich opuštěním či alespoň rezignací na ně.

neuhýbat zlu a nebýt k němu lhostejný

Letos si budeme připomínat i události 21. srpna 1969 a já doufám že neméně intenzivně jako události srpna 1968.Stejně tak je součástí odkazu Jana Palacha fakt, že pouze připomínání Palachova činu problémy současné společnosti nevyřeší. Před 50 lety chtěl Jan Palach vyburcovat společnost obětováním svého života, dnes jeho vrstevník chtěl vyburcovat společnost teroristickým útokem na železnici a oběťmi životů jiných.

Autor: Albert Kubišta. Tato glosa vyšla v Novinách Prahy 2, č. 2 – 2019, str. 3

Novoměstská radnice je pýchou Prahy 2

Jana Cagašová

Novoměstská radnice se v posledních letech výrazně proměnila a stala se místem, které umně kombinuje původní a moderní, skladbou svého programu je otevřena dříve i později narozeným a je pěkným důkazem toho, jak lze ze středověké památky uprostřed metropole udělat místo setkávání všech generací, místních i cizinců přicházejících ať již za klasickou či moderní hudbou, výtvarným uměním, gastronomickými akcemi, výstavami nebo jen tak posedět u kávy na nádvoří.

Již druhé volební období, tedy osmým rokem, jsem členkou Kulturní komise Rady městské části Praha 2, která se pravidelně zabývá i programovou skladbou Novoměstské radnice. Na počátku mého působení v této komisi byla Novoměstská radnice považována za jakousi věž na okraji Karlova náměstí, o které jen ti dobře informovaní tušili, že lze vystoupat po schodech až na její vrchol a že poskytuje zcela ojedinělé výhledy na Prahu. Nabídka kulturních akcí byla též značně omezena a málokdo si našel cestu na nádvoří, kde ještě před pár lety sídlila kavárna jako z dob minulého režimu nabízející chlebíčky a kávu s plastovými lžičkami.

V roce 2013 došlo k výměně ředitele Novoměstské radnice, jež je příspěvkovou organizací Městské části Praha 2, a nabídka kulturních akcí se výrazně zpestřila, budova se otevřela širší veřejnosti, došlo k výměně provozovatele kavárny, která se stala velmi atraktivním místem pro posezení s přáteli či obchodní schůzky a zařadila se mezi nejvíce „trendy“ podniky na pražské kavárenské mapě. Velký sál v horním patře byl v posledních letech svědkem vystoupení umělců patřících ke světové špičce ve svém oboru, jako např. jazzový muzikant Georg Mraz, hobojista Vilém Veverka nebo vycházející operní hvězda Petr Nekoranec. V Galerii v přízemí vystavují svá díla jak lokální umělci tak světově uznávané osobnosti. Členité prostory radnice umožňují pořádat zajímavé typy akcí od fashion marketů, přes food festivaly, degustace, až po oblíbený veletrh starožitností Antique či výstavu nožů. Zároveň ale slouží Novoměstská radnice i občanům Prahy 2. Konají se zde vítání občánků či svatby a radnice městské části zde nachází reprezentativní prostory pro konání vlastních akcí. A právě toto rozkročení od lokální až do celopražské kulturní sféry dělá z Novoměstské radnice unikátní místo na mapě Prahy.

 

Má být Karlovo náměstí klasickým moderním náměstím nebo parkem s odpočinkovou funkcí?

Albert Kubišta

Karlovo náměstí jako přirozené centrum Nového města prošlo v historii několika různými změnami. Jedna z posledních byla parková úprava Františka Josefa Thomayera z roku 1884. Tato podoba anglického parku v různém stupni zanedbanosti je tedy tou, kterou si většina Pražanů pamatuje. Kromě Thomayerovy severojižní orientace parku – tedy od fakultní nemocnice k Novoměstské radnici existuje ale i orientace ze západu na východ, která ukazuje dvě odlišné tváře Karlova náměstí: na jedné je park na druhé tramvajová trať. To, spolu se dvěma rušnými ulicemi, která náměstí rozdělují ve tři části, značně komplikuje všechny koncepční úvahy o nové podobě Karlova náměstí.

Odpověď na zadanou otázku proto není ani lehká ani jednoznačná. Co znamená „moderní náměstí“? Těžko si dovedeme představit moderní náměstí velikosti toho Karlova bez zeleně jen s dlažbou. Na druhou stranu park s odpočinkovou funkcí, přes který projedou denně stovky aut, také není to pro obyvatele to pravé. Takže se na první pohled zdá, že nejde ani jedno. Ale řešení se nabízí ve spojení obou navržených variant. V moderním náměstí, které bude na okrajích Karlova náměstí a umožní pohodlnější pohyb chodců i větší možnosti v tzv. parteru náměstí a zároveň v parku, který uprostřed velkého centrálního náměstí umožní obyvatelům Prahy možnost spočinout v zeleni, která je bude pokud možno izolovat od ruchu velkoměsta.

Naplnit takovouto dvojitou koncepci nebude rozhodně snadné a bude to vyžadovat spolupráci architektů, urbanistů i politiků. Ale Karlovo náměstí se svojí bohatou minulostí a doufejme, že, s lákavou budoucností si to rozhodně zaslouží.

Je snad v Praze nebezpečno?Nemyslíme si…

Tomáš Halva

Stává se, že u některých výroků poslanců kolikrát obracíme oči v sloup. A nad některými jsme přímo nuceni se pozastavit zapřemýšlet se.

Právě nad jedním z posledních výroků poslance Tomia Okamury (SPD) jsme se zapřemýšleli i my na Praze 2. Spíš než to jsme se poohlédli zpět za posledními čtyřmi lety, abychom si řekli, jak jsme si vedli. Konkrétně se bavíme o výroku, který pan poslanec řekl v rozhovoru pro portál Novinky.cz. V článku z 24. března 2018 „Okamura: V Praze se na ulici bojím“ se mimo jiné totiž vyjádřil, citujeme; „Jediné co mám je politický názor. A za něj je mi vyhrožováno likvidací, bojím se jít v Praze po ulici, abych nebyl fyzicky napaden!“ Právě nad tímto úsekem jsme se pozastavili. Proč? Myslíme si totiž, že se v Praze městským částem ve zvyšování bezpečnosti vesměs velmi dobře daří. Opíráme se nejen o naší praxi na Praze 2, ale i o výzkum který si dovolíme na následujících řádcích představit.

Již několikrát v řadě proběhla v Praze studie, která se zabývá pocitem bezpečí obyvatel hlavního města. Při poslední studii, která proběhla v roce 2015, se vyjádřilo v průměru 89 % obyvatel Prahy, že se cítí bezpečně. Oproti poslednímu měření tak průměrný pocit bezpečí občanů za celé hlavní město vzrostl z původních 78 % o 11 %. Průzkum probíhal ve všech městských částech a právě naše městská část se umístila v tomto výzkumu nadprůměrně – 92 % obyvatel městské části Praha 2 se vyjádřilo, že se cítí bezpečně.

Jsme rádi, že naše práce má výsledky a že se naprostá většina obyvatel Prahy 2 cítí bezpečně. Na otázku, co všechno pro bezpečí našich občanů děláme, odpovídal místostarosta MČ Prahy 2 pro oblast informatiky a bezpečnosti Martin Víšek (TOP 09) v rozhovoru do námi již jednou zmíněného článku na portále Pražskýpatriot.cz.

Jak to vidíme závěrem

Na závěr bychom tedy chtěli Tomio Okamura – SPD doporučit, aby si přečetl tento článek o tom, jak se občané v Praze cítí. Doufáme, že mu přinese při pohybu po Praze větší klid na duši a pokud ne, tak mu zajisté poradí, ve kterých městských částech se může cítit nejbezpečněji.

Sociální bytová politika Prahy 2 je efektivní i vstřícná k potřebným

Michael Grundler

Většina z asi 3500 obecních bytů je pronajata dlouholetým nájemcům, část je volných a další se průběžně uvolňují. Ty se následně pronajímají buď v rámci aukcí, nebo slouží pro potřeby sociální politiky městské části. Ta má umožňovat získání cenově dostupného bydlení občanům Prahy 2, kteří takovou pomoc potřebují a kteří by si jinak nemohli dovolit tu bydlet. Je zaměřena zejména na seniory, zdravotně postižené, sociálně potřebné a mladé rodiny. Jako dlouholetý člen bytové komise mohu konstatovat, že systém bytové politiky v Praze 2 funguje velmi dobře. Snahou komise i rady městské části je, aby schvalování žádostí o uzavření a prodloužení zvýhodněných nájemní smluv probíhalo co nejobjektivněji. Řídí se při tom Pravidly sociální bytové politiky, ale současně posuzují každý případ individuálně, protože sebelepší pravidla nedokážou zhodnotit všechny stránky každého konkrétního případu.

Určitý problém systému ale vidím v tom, že jako jedno z hlavních kritérií pravidel je limit pro maximální příjem žadatelů. Je to požadavek na jednu stranu logický, nicméně jeho striktní uplatňování může někdy působit až kontraproduktivně. Nemotivuje lidi k aktivitě, protože pokud by zvýšili svojí aktivní snahou své příjmy, ztratili by nárok na zvýhodněné bydlení. Zejména při hodnocení tohoto kritéria se proto snažím posoudit každou žádost v širších souvislostech, nepokládám například na jedné straně za správné zbavit nároku na byt matku samoživitelku, která si našla vedle zaměstnání další přivýdělek a překročila tak daný limit příjmu, nebo se naopak zasadím o to, aby zvýhodněný byt nezískal mladý zdravý člověk, který vykazuje v době minimální nezaměstnanosti zanedbatelný oficiální příjem a měl by tak nárok na zvýhodnění. I když se pokládám za výrazně pravicově smýšlejícího politika, tak přiměřenou, adresnou, rozumnou sociální bytovou politiku pokládám za jednu ze základních funkcí obce. Aby ji mohla MČ Praha 2 i do budoucna úspěšně realizovat, je třeba, aby si po ukončení prodeje domů, které byly již dříve zařazeny na seznam domů určených k prodeji, stávající bytový fond již trvale ponechala.